pumpkins-469641_960_720

„Dyňa tour“ aneb nádherná podzimní akce na kolobkách

Na tuto akci jsem se moooc těšila, protože…

Jednak miluju podzimní přírodu, která hraje nádhernými barvami snad ve všech odstínech.

Taky mám moc ráda pohyb a ten na kolobce obzvlášť.

A rovněž  je mi známo i to, že s bandou „Bo kolobka“ je neskutečná sranda. A když se tohle všechno spojilo dohromady, prožila jsem nádherný den.

Sešli jsme se ráno na porubském vlakovém nádraží, kam jsem dojela autem z Orlové a tím jsem byla i předurčena k tomu, že se nezahřeju jinak, než vlastním pohybem, protože řidiči „medicínku“ prostě nemohou.

Ráno bylo ještě poměrně chladno, ale věřili jsme, že nás sluníčko nezklame a nádherně zahřeje svými paprsky i umocní to překrásné barevné kouzlo lesů, které jsme vnímali všude kolem nás. I stalo se.

Skvěle jsme se bavili už při cestě na peron a následně ve vlaku, protože jsme působili jako exoti v našich nádherných a propracovaných maskách.

Já jsem byla za Mikuláše, vedle mně byl čert a jedno odvážné dítko se nás zeptalo, zda dostane od nás dáreček. :-) Naopak jeden pán mi řekl, že ještě nechtěl viděl Mikuláše, protože je hnedle o měsíc starší.

Ale další paní mně potěšila, neb řekla svému dítku – „Podívej, to je skřítek a je určitě hodný“, tak jsem se na ně aspoň překrásně usmála. Teda doufám, lépe už to fakt neumím.

Nicméně ve velmi dobré náladě jsme dojeli na Ostravici a zjistili, že je nás celkem 39 koloběžkářů. To byla parádní „šňůra“, která budila obdiv všude po cestě.

Dýchala z nás taková radost a pohoda, že jsme tím jistě nakazili všechny, kdo nás dnes potkali. A to je moc fajn.

Vydali jsme se po cyklostezce kolem řeky do Frýdlantu, dál pokračovali na Frýdek a našim cílem byla Ostrava. Celkem cca 35 km.

Moc jsem si užívala společnosti úžasných srandistů, lidí, kteří stejně,  jako já,  milují pohyb a jízdu na kolobce. Ono platí téměř ve 100% případů jedno pravidlo – že kdo jednou kolobku zkusí, prostě se hluboce a napořád zamiluje.

Naštěstí řeka teče z kopce, takže jsme si to po mírně nakloněné rovince svištěli kolem chat a zahrádek a poměrně často jsme slyšeli volat na děti věty typu:

„Podívej, Anetko, rychle, vodníci jedou na kolobce. A taky smrtka (nepoznali upíra, chudáci) a jeptiška.“

Po cestě jsme se zastavili na zahrádce jedné hospůdky, abychom doplnili stav energetických zásob, posdíleli, co jsme kdo za poslední dobu prožili, protože za jízdy to úplně dobře nejde, max ve dvojici a my potřebujeme být přece informováni všichni, že.

A pak už jsme bez zastávky uháněli přes Paskov po skvělé stezce. Tady jsem to pustila, co to šlo a moc jsem si to užila. Měla jsem pocit, jako bych téměř létala, jako bych byla součástí přírody a snad celého vesmíru.

Mám neskutečně ráda ten parádní pocit, kdy mi kolem uší sviští vítr a já mám naprosto prázdnou hlavu a nic neřeším, nad ničím nepřemýšlím, jen si to ohromně užívám. A ikdyž jsem unavená fyzicky, cítím se velmi odpočatá psychicky. A to je pro mně osobně snad ten největší dar – umět vypnout hlavu a cítit velikou radost ze samotného žití a bytí.

 

Posted in Volný čas and tagged .

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *