Již podruhé jsem byla členkou štafety – přeplavby kanálu La Manche v Hrabyni, kde mohou plavat pouze současní nebo bývalí pacienti rehabilitačního ústavu. Letos to bylo v duchu hula hula…
Já jsem v ústavu strávila 4 poněkud transformační měsíce, které byly moc bolavé, ale hodně mi daly…Vždy za tuto zkušenost budu vděčná. Mám v sobě nyní daleko více pokory a úcty k životu. Děkuji za to.
Plavali jsme štafetově vzdálenost 33,6 km a soutěžili opět s rehabilitačním ústavem v Kladrubech. Vloni jsme vyhráli my, letos oni. Super, tak to má být.
Atmosféra byla i letos nádherná, veselá a místy velmi dojemná, např. když celou plavbu zakončoval mladý muž – vozíčkář, celá hala skandovala, povzbuzovala a on se poslední bazen vybičoval a dokončil delfínem… Myslím, že jsem nebyla jediná, komu tekly slzy dojetí a radosti a štěstí nad pocity mladého muže, který takovéto chvíle v běžném životě jistě nezažívá často…