10 zásad, jak naučit dítě plavat
Jako bývalá závodní plavkyně a certifikovaná učitelka plavání mám k tomuto sportovnímu odvětví velmi vřelý vztah. Vodu prostě miluju. A moc ráda bych, kdyby tuto lásku sdílelo co nejvíc lidí. 
Nastává chladnější období roku – pojďme si ho zpříjemnit pobytem s dětmi ve vyhřátém bazénu. A co s nimi dělat? Předkládám malinký návod pro začátečníky…
Plavání je jednou z nejúčinnějších forem tělesné aktivity. Vliv plavání na lidský organismus je skutečně mnohostranný:
– podporuje rozvoj svalstva celého těla, včetně svalových skupin, které jsou běžně v životě zanedbávány
– kladně ovlivňuje činnost vnitřních orgánů, zejména dýchacího a oběhového – zatížením velkých svalových skupin se zvyšuje látková výměna, stoupá spotřeba kyslíku a výdej oxidu uhličitého, stoupají nároky na přísun energeticky bohatých látek do svalů.
Horizontální poloha při plavání v součinnosti s hydrostatickým tlakem usnadňují návrat krve k srdci a tím i srdeční činnost.
Hydrostatický tlak musí plavec překonávat také při nádechu a odpor vody při výdechu. Výsledkem je příznivý vliv na rozvoj dýchacích schopností organismu, dochází k rovnoměrnému rozmístění podkožního tuku, dochází ke zlepšení chuti k jídlu, prodloužení spánku, duševní vyrovnanosti.
Takže – plavme co nejvíc a nejčastěji. Budeme zdraví, štíhlí a spokojení…
1/ Nebát se začít brzy
Čím dříve začneme s dítětem „blbinky „ ve vodě, tím lépe. Dítě si nestačí vybudovat strach a zábrany a cítí se časem ve vodě jako doma.
Samozřejmě musíme brát ohled na děti, které z jakéhokoliv, třeba nám neznámého důvodu, se vody bojí , nebo k ní má dokonce odpor. Tady začínáme velmi zvolna, radostně, formou her a hříček. A hlavně – dítě k ničemu nenutíme. Obrňme se trpělivostí a láskou, pak uspějeme. A dítě také.
2/ Začínat velice pomalu
Někdy nám může připadat, že dítě nedělá žádné pokroky, pouze občas se osmělí jít kousek dál od břehu, ale jinak si jen hraje v pro něj „bezpečné zóně“. Nic se neděje. Potřebuje si zvyknout na vodní prostředí a velice pomalinku získávat důvěru a odvahu. A radost. Ta je nesmírně důležitá nejen pro další výuku plavání, ale jako základ pro celoživotní vztah k vodě. Dítě musí nejprve vodu milovat a pak se může učit plavat. Nikdy ne naopak!!
3/ Pečlivě vybírat „učitele“
Není tím myšleno, že je bezpodmínečně nutné přihlásit dítě do kurzu plavání, ale zodpovědně a objektivně se rozhodnout, kdo bude s dítětem chodit na bazén a učit je plavat. Pokud to bude, byť s tím nejlepším možným úmyslem a obrovskou láskou v srdci, tatínek nebo maminka, pro něž je problém, pokud na ně stříkne troška vody nebo, nedej bože, má strčit hlavu pod vodu, pak to není právě nejlepší volba.
Je notoricky známou skutečností, že děti se učí především příkladem. Dítě velmi dobře vycítí, zda jeho „učitel“ má vodu rád a cítí se v ní bezpečně a pohodlně.
4/ Začněme hrou
Děti si velmi rády hrají, ale hry ve vodě mají mnohem větší význam, neboť se pozvolna a právě formou hry postupně seznamují s vodním prostředím, které se jim většinou stane druhou přirozeností, pokud respektujeme principy pozvolnosti, hravosti, svobody dítěte ve volbě činnosti.
Najednou si ani nevšimne, že mu občas stříkne voda do obličeje, že se občas potopí, protože v zápalu hry je to jednoduché a přirozené.
5/ Neučme děti si ucpávat nos a zavírat oči
Pokud dáváme dětem takováto doporučení a pokyny, pouze mu zkomplikujeme „plavecký“ život. Naopak – pokud ho motivujeme k tomu, abychom se pod vodou podívali vzájemně do očí, dali si pusu – pak bude mít jednak velkou radost z toho, že vás vidí i pod vodou, a jednak, a to hlavně – dítě se potřebuje pod vodou orientovat. Vědět, kde je dno a kde hladina, na kterou stranu se má snažit dostat, aby se mohlo nadechnout.
Tato zásada platí i na volné vodě – podívá se pod vodou, odkud svítí sluníčko a ví, kam si pomáhat. V případě, že má zavřené oči, není schopno se zorientovat a z toho pak může vyplynout dezorientace a zmatek. A y toho pramenící strach. Tomu přece chceme nejen zabránit, ale hlavně předejít.
K ucpanému nosu – zásada zní – pokud jde vzduch z nosu ven, nemůže jít voda dovnitř. V praxi to znamená, že od začátku učíme dítě pomalu vyfukovat do vody a to za všech situací – ať je hlavou dolů nebo nahoru, stále pomalinku vydechujeme nosem a voda se nám do něj nedostane.
Ruce bude dítě potřebovat k plavání a ne k držení nosu. Nácvik začínáme např. foukáním do pingpongového míčku po hladině (dá se nacvičovat i ve vaně), foukáním „horké polévky“ s tím, že nejprve foukáme nad hladinou a postupně dáváme pusu stále níž, až se dostaneme třeba pod hladinu.
Neucpávat nos a nezavírat oči jsou 2 základní pravidla pohybu ve vodě s každým dítětem.
6/ Zkusme vynechat kruh
Nejlepší variantou je učit plavat dítě bez nadnášecích pomůcek, protože pouze tak si dítě „osahá“ a pochopí, že ho voda udrží a že dokáže plavat samo. Každá nadnášecí pomůcka je nepřirozeným zásahem do tohoto procesu.
Navíc kruh je docela nebezpečný – byla jsem několikrát svědkem toho, kdy si rodiče mysleli, že když má dítě kruh, nemusí se mu věnovat, neboť je v bezpečí. Při blbnutí ve vodě se kruh dítěti smýkl a dítě bylo najednou velmi rychle hlavou pod vodou a ven nemohlo, protože nafouknutý kruh byl zaháčený za kotníky a držel tak nohy na hladině, ale dítě uvízlo hlavou pod vodou. Než si rodiče tohoto všimnou, může být zaděláno mnohdy na celoživotní trauma.
Pokud přece jen chceme využívat nadnášecí pomůcky, zvolme raději rukávky nebo kroužky z pěnové hmoty např. ve tvaru hlavy medvídka apod. Rukávky můžeme pomalu odpouštět, ale ne proti vůli vystrašeného dítěte. O tom, že upustíte vzduch z rukávků ani nemusí raději vědět – připravíme je nafouknuté méně hned na začátku nebo když odejde s druhým rodičem na toaletu apod.
7/ Nechejme plavat dítě pod vodou
Dětem se zpočátku plave daleko lépe pod vodou. Vnímejme to proto jako přirozený vývoj a nenuťme dítě plavat na hladině. Získá větší jistotu ( protože si tak hraje)a až samo zjistí, že se potřebuje častěji nadechnout a vidět, co se děje kolem něj ve vodě, začne samo chtít plavat na hladině. Neuspěchejme tuto fázi, vyplatí se to.
8/ Splývání
Až dítě bude mít chuť postoupit dál ve výuce plavání, začněme tím, že se bude učit splývat a opět nejlépe formou hry, závodů – pokud učíme plavat třeba 2 děti.
Dítě se položí na hladinu, obličej ponoří s otevřenýma očima do vody, jemně je položíme na vodu a posuneme kupředu. A měříme, kam až dosplývalo a jak se postupně prodlužuje vzdálenost, kterou zdolá pouhým splýváním.
Pro některé děti je snazší, když začnou splývat na zádech. Hlavně pro děti, kterým třeba dělá zpočátku problém dát obličej do vody. (Hlavně u těch dětí, kde měly špatný příklad např. rodičů, babiček a pod).
9/ Dobrá nálada a spokojenost
Není pro dítě většího trápení, než když je nuceno k činnostem, které nezvládá, nelíbí se mu, je mu zima a má strach. Proto pečlivě zvažujme každý krok, který při výuce plavání s dítětem děláme. Můžeme mu tak dát buď velmi dobré základy a milující vztah k vodě nebo v něm v krajním případě vyvolat odpor a celoživotní trauma. A to jistě nechceme. Proto ať veškerý náš společně strávený čas u vody je naplněn radostí, pohodou a láskou.
10/ Odměna je důležitá
Nezapomínejme dítě chválit, chválit, chválit, povzbuzovat a možná si zaslouží na závěr i nějakou odměnu.
