Ano, vím, že je mnoho úžasných lidí, kteří sportují, a mnohdy na opravdu vysoké úrovni, i s nějakým tělesným postižením. Vždy jsem si jich nesmírně vážila a obdivovala je.
Ale nikdy by mně nenapadlo, že i já budu jednou mezi tyto lidi nějakým způsobem patřit. Sportovala jsem intenzivně od ranného věku. Na své první tréninky jsem začala jezdit už v 6-ti letech. A dalších 15 let jsem trávila denodenně mezi zdmi bazénu, kde jsem polykala kilometr za kilometrem. Možná se to někomu může zdát neuvěřitelné, ale já byla v té vodě a při vší té dřině opravdu šťastná. Teprve mnohem později jsem pochopila hlubší smysl otázky PROČ. Někde jsem četla, že ve vodě člověk nemá žádné negativní myšlenky. A já bych řekla, že nejen negativní, ale téměř jakékoliv myšlenky ve vodě odplouvají neznámo kam… Často jsem si celé hodiny ve vodě v duchu zpívala.Takže ve vodě člověk nemůže být negativní, frustrovaný, nešťastný. To je alespoň moje vlastní zkušenost, podpořena mnoha lety strávenými v různých vodách…
Možná právě tyto roky mě naučily mít veskrze pozitivní náhled na svět. Což se mi samozřejmě v životě nesčetněkrát vyplatilo. Nicméně zřejmě nejvíc v době, kdy jsem se zničehonic jednou ráno nemohla postavit na nohy. Události měly rychlý spád, ale já nechci zde popisovat nic negativního (tomu je věnována spousta času a místa v bulvárech ), nýbrž dodat malinko odvahu právě lidem, kteří jsou na tom podobně, nebo stejně jako já. Byla jsem nucena jít na totální endoprotézu obou kyčelních kloubů během 2 let. A to pro člověka, odkojeného sportem a celý život se jím bavícím, byl úkol ke zvládnutí přetěžký. Během měsíců rehabilitace v ústavu jsem si znovu a znovu uvědomovala, jak nesmírně důležitá je psychika a její pozitivní denodenní ladění. Nebyla to legrace, mezi mnoha lidmi na invalidních vozíčcích a chodících o berlích, to přiznávám, ale cvičila jsem poctivě každý den a po několika měsících jsem s obrovskou dávkou štěstí a zároveň pokory v srdci vyjela na své milované kolo. Kdo to nezažil, zřejmě nepochopí hloubku lidského štěstí, které jsem cítila u dříve pro mně docela normálních a obyčejných činností…
Život pro mně dostal úplně nový rozměr. Začala jsem vidět úplně jiné obrázky života, tak nepopsatelně krásné a barevné.
Kolo jsem v zimě doplnila běžkami, léto walkingem a koloběžkou a další zimu sjezdkami. Nikdy v životě nepřestanu být vděčná i za tyto zkušenosti. Zřejmě jsem si dost svého zdraví nevážila a proto potřebovala tuto životní lekci. Děkuji za ni, ikdyž moc bolela.
Moc nám všem přeju, abychom si stále uvědomovali, jak obyčejné věci mohou přinášet do našeho života neskutečné štěstí.